Půst Esterתַּעֲנִית אֶסְתֵּר

Kniha Ester vypráví, že Ester požádala Mordechaje, aby shromáždil Židy v Šúšanu a postili se za ni tři dny, než předstoupí před krále. Kniha se zmiňuje i o „věcech půstů a jejich nářku“ při ustanovení Purimu.^1,2

Výslovně se půst 13. adaru objevuje až v gaonské a raně středověké literatuře. Biblický půst Ester se podle vyprávění odehrál v nisanu, nikoli v adaru; den 13. adaru se s půstem spojil podle tradice proto, že Židé se toho dne postili před bojem.

Půst vyjadřuje, že záchrana na Purim nebyla samozřejmá: předcházela jí modlitba, pokání a odvaha. Je proto vnímán jako příprava na radost svátku.

Menší půst od úsvitu do setmění. Halachické autority jej pokládají za mírnější než ostatní veřejné půsty, takže těhotné, kojící, nemocní a v některých případech i nevěsta v týdnu po svatbě se nepostí.⁵

Připadne-li Purim na neděli, půst se předsouvá na čtvrtek, protože v pátek by ztěžoval přípravu šabatu a na šabat se nepostí.⁵

Anenu, slichot, Avinu malkenu (v obvyklé dny) a čtení Ex 32 a 34 při odpolední modlitbě. Večer začíná Purim a čte se megila.⁶

Symbolem dne je polovina šekelu, připomínka chrámové daně a vzájemné odpovědnosti.

Půst se večer přerušuje až po čtení megily; zvláštní jídla k samotnému půstu nejsou ustálena, sváteční hostina se koná až na Purim.

Než šla královna Ester za králem prosit o záchranu svého lidu, postila se a modlila. Proto dospělí den před Purimem nejedí. Večer pak začíná veselý svátek s maskami.